Koncertní severoevropská stálice GLUECIFER z norského Osla se po necelých dvou letech připomíná svým již pátým studiovým albem. Kapela hlásící se spíše k punkovější větvi severského rock n´rollu nikdy nenatočila žádné převratně objevné album a myslím, že jej ani nahrát nechce. Avšak nejpozději s minulým „Basement Apes“ z roku 2002 se se svým nekomplikovaným heslovitým pub rockem dostala do popředí skandinávské hospodské galérky. Už minulá deska obsahovala velice silný a svěží materiál, který by mohl oslovit jak rockové fans AC/DC a ROLLING STONES, glamery, co pózují před zrcadlem při zvucích finských badboys z HANOI ROCKS či nasrané punkery dělající bordel podobný tomu z koncertů THE DAMNED.

Novinka pokračuje v naprosto shodných kolejích jako povedený předchůdce. A tak tedy není co řešit. Vše se točí okolo klasických rockerských klišé – holek, chlastu a rock n´rollu. Zkrátka bezstarostná nekomplikovaná muzika předložená od partičky, která ví, jak to celé podat, aby to nepůsobilo přiblble a zaprděně . Naopak si myslím, že je v Evropě jen málo souborů, co punk ´n roll nabízejí v tak zajímavé a hitově nabité podobě jako právě GLUECIFER. Ze skladeb bych vypíchl rychlej živelnej rock n´roll v „Dingdong Thing“ a „Take It“ . Zemitá „Here Come The Pigs“ je sugestivní záležitostí, která by zas klidně mohla sloužit jako soundtrack k bojůvkám novodobých severočeských husitů s neposlušnou etnickou enklávou. Za velmi zdařilé songy dál považuji nahuštěnou „A Call From The Other Side“ a „Shaking So Bad“ s monotónním pomalým úvodem, po kterém přichází to pravé motorheadovské inferno. Avšak hitovkou číslo jedna je pro mne „Freeride“, která by se mohla stát hymnou na různých motorkářských srazech. Tuto skladbu umocňuje vkusně zapadající barový klavírek a dodá jí tak atmosféru řádně adrenalinového mejdanu. Ze všech starších kapel mi GLUECIFER asi nejvíc připomínaj již zmíněné britské THE DAMNED v období alba „Machine Gun Etiquette“ z roku 1979 . Samozřejmě však s modernějším zvukem.

Novinka „Automatic Thrill“ je ukázkou poctivě odvedené práce s dřevním rock n ´rollem. Chytlavé skladby, ostré boogie kytary a punkový přístup ke každodenním věcem. Už nějaký pátek je zřejmé, že i v této oblasti drží Skandinávci prapor proklatě vysoko.